„Interview“ s hafanem, který se jmenuje Pangamin

 Ahoj chlupáči, odkud ses vzal?

Haf! To si už moc nepamatuji, a vlastně ani nevím, proč bych si to měl pamatovat. Je to už dlouho a když se mi při těch vzpomínkách nevrtí ocásek, tak do minulosti nekoukám.

Aha, tak jinak. Od kdy se ti zase vrtí ocásek?

Haf, haf! Tak to si už pamatuju! To jsem se probudil v takovém psím domově. Jmenoval se Čtyřlístek pro hafany. Jo, tam už byla sranda. Spousta psích kámošů a lidiček, co se o nás moc hezky starali. Ne všichni pejsani byli zdraví, ale ty lidičky jim pomáhali a nemocné chlupáče uměli uzdravit. A tak nás postupně přibývalo, když jsme chodili na procházky. Bylo to šťastné místo pro naše čtyři tlapky. Asi proto i ten čtyřlístek. Dováděli jsme a učili se i poslouchat. No, to nám někdy moc nešlo, ale oni s námi byli trpěliví. Říkali nám, že když budeme hodní a otevřeme své psí srdce, tak se objeví někdo, kdo bude jen pro nás. Páníček – tak tomu zjevení říkali.

A zjevil se Ti také?

No jééje! A ne jeden! Ten den si pamatuju přesně. Lidičky od rána byli natěšení a říkali, že se mám také těšit, že brzy budu mít nový teploučký domov. Přiznám se, že se mi moc nechtělo. Odejít od ostatních chlupáčů? Ale znáš to. Byl to takový ten pocit, jako když před čumákem zavane masíčko, ještě misku nevidíš, ale v tlamě to začne čvachtat na prázdno a strašně se těšíš, že ta miska k tobě brzo přijde.

A přišla? Teda přišli páníčci?

Přišli! Těch bylo! Na každý tlapce jsem mohl mít jednoho! Ten den byla zima, pršelo, mokro. Počasí, že bys psa nevyhnal a já se měl stěhovat ze Čtyřlístku. Byl jsem trochu nesvůj, ale ten největší (paradoxně s nejmíň srstí  za ušima) si mě prostě vzal do náruče a já ucítil to teplo. Nepočůral jsem se! Fakt ne! To bylo docela jiné teplo. Tak jsem věděl, že jsem v dobrých rukách – doslova. Rozloučili jsme se se čtyřlístkovými lidičkami, udělali si foto na památku. A jel jsem  - teď už to říct můžu – domů!

Teď trochu odbočím, co to Tvé jméno, kde si k němu přišel a víš, co znamená?

Jasan! To jsou takové malé placaté dobroty, které nám dávali ve Čtyřlístku do jídla. Mě chutnaly moc, že jsem je chtěl vyžírat z misek i ostatním. Dostával jsem je i jako pamlsek. A přesně po tomhle pamlsku se jmenuju – Pangamin. určitě proto, že jsem taky tak neodolatelný, mám po nich prímový kožich a pozor … nejdou na mne klíšťata. To Pangamin musí znamenat něco jedinečného  - no celý já. Že jo?

 Bez pochyby,  Pangamine, i ty jsi jedinečný! 😊

 A jak je v novém domově?

Paráda. Co ti budu povídat. Být kočka, tak předu. Ale já jsem pes! Takže skáču, běhám, vrtím ocáskem a ……. neposlouchám (echm, ale jen občas!). Mám svůj vlastní personál, který se o mě stará. Co víc si přát. Snad jen, aby každý pesan ze Čtyřlístku se dostal také do takového domova. Jdou někde koupit?

Spolek Čtyřlístek pro hafany, z.s. pomáhá zvířatům v nouzi, především týraným, opuštěným, starým a nemocným pejskům. Mrkněte na https://ctyrlistekprohafany.cz/